Kdysi dávno totiž byla koncem ledna tak tuhá zima, že se bílá kosí rodinka musela schovat do komína, aby nezmrzla. Vylezli ven až 1.února, celí černí od sazí - od té doby už jim tato barva zůstala do dneška.
Podle jiného příběhu pak krásného čistě bílého kosa každý rok trápil měsíc leden, který měl v té době pouze 28 dnů. Jakmile kos vylezl z úkrytu shánět potravu, leden na něj pokaždé poslal mráz a sněhovou bouři. Jeden rok se na něj kos připravil, udělal si zásoby na celý měsíc, aby nemusel ven a po celý leden tak vydržel schovaný v teple. Posledního ledna vylezl a začal si radostně prozpěvovat, což ledna tak rozzlobilo, že si půjčil tři dny od měsíce února (ten jich měl tenkrát ještě celých 31) a seslal takovou zimu, že se kos musel schovat do komína. Když po odtud třech dnech vylezl, jeho krásné bílé peří bylo už navždycky začerněné od sazí.
A na závěr malá předpověď: říká se, že pokud jsou tyto "kosí" dny studené, bude krásné jaro. Naopak je-li teplo, přijde jaro později.
