Svatý Valentýn - tento svátek lásky oblíbený dnes v Evropě i v Americe má dlouhou tradici také v Itálii, kde navázal na oslavy Luperkalia (pojmenované podle boha plodnosti Luperco), které ve starém Římě probíhaly kolem 15.února.
Podle legendy byl Valentýn biskup v italském městečku Interamna (dnešní Terni), který zemřel mučednickou smrtí 14. února 273 (nebo možná 269 či 270), proto se svátek zamilovaných slaví právě tento den. Tajně a navzdory zákazům oddával zamilované páry, nabádal vojáky nechodit do války a zůstat doma s rodinou, díky svým léčitelským schopnostem byl nazýván ochráncem proti padoucnici (epilepsie) a pakostnici (dna).
Historicky byl poprvé byl 14. únor a Valentýnův svátek s romantickou láskou v díle Ptačí sněm od největšího básníka anglického středověku a politika Geoffreye Chaucera. Tato báseň ze 14. století pojednává o tom, jak si ptáci vybírají své partnerky a byla napsána jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o osm měsíců starší princeznou Annou Českou, dcerou Karla IV. Přestože tento sňatek anglického krále s českou šlechtičnou byl uzavřen z politických důvodů, mezi manželi prý vzplanula velká láska a Geoffrey Chaucer se nakonec stal tím, kdo učinil ze sv. Valentýna patrona zamilovaných.
Nejstarší valentýnský vzkaz prý napsal vévoda Karel Orleánský, když v roce 1415 poslal z vězení v londýnské věži pozdrav své manželce. Později se zamilovaná psaníčka (valentinky) rozšířila postupně do celé Velké Británie a v polovině 18. století také do Ameriky. Nejprve se dávaly valentýnské karty, pak se posílaly pohlednice se srdcem jako symbolem lásky.
Dnes je v Itálii na Valentýna oblíbeným zvykem vyjít si na romantickou večeři, zajet si na krátký pobyt jen ve dvou a především koupit své milované červené spodní prádlo.
