K italské kuchyni neodmyslitelně patří ryby a mořské plody, Italové jsou považováni mezi nejlepší specialisty na světě na jejich úpravu. U nás není jejich konzumace příliš rozšířená, přestože jsou mořské plody - frutti di mare - velmi chutné a zároveň zdravé, rychle podléhají zkáze a musí být tedy naprosto čerstvé.
Ryby se připravují nejčastěji na grilu, smaží se a nebo pečou s bylinkami a citrónem na olivovém oleji, ostatní dary moře (mušle, raky, krevetky, kraby, humry, langusty, sépie) upravují rychle, aby zůstala zachována chuť a křehkost.
Mořské ryby na italském stole nejčastěji reprezentuje losos (salmone), tuňák (tonno), treska (merluzzo), makrela (sgombro), platýs (sogliola), rejnok, mořský vlk a ďas (coda di rospo), pražma (dorata), i menší ryby jako ančovičky (asciughe) - často dávané i na pizzu, herinky (aringa) a sardinky (sardine).
Drobné rybky, menší i větší korýši a měkkýši se souhrnně označují plody nebo dary moře a tvoří významnou část italské gastronomie. Přestože jich existuje obrovské množství, nejčastěji se připravuje několik nejběžnějších druhů:
Garnáti a krevetky (gamberi, gamberetti) - asi nejoblíbenější ze všech, mají výbornou chuť a obsahují proteiny, minerály a jen minimum tuků. Přidávají se do těstovin nebo rizota, smaží se nebo grilují, hodí se do salátů či koktejlů.
Langusty a humři (astice, gambero) - jejich bílé maso je v celém světě považováno za delikatesu, připravují se grilováním, vařením nebo pečením s máslem a šalotkou.
Krabi (granchio) - mají jemné dietní maso, nejčastěji se podávají vaření.
Chobotnice, sépie, kalamáry (polpo, seppia, calamari) - přidávají se do salátů, těstovin a rizot, dají se vařit, dusit, smažit i grilovat. Maso je dietní, ale trochu tužší, proto trvá příprava déle. Kolečka z kalamárů se často obalují a smaží, malé chobotničky jsou výborné naložené a inkoustem ze sépií (nero di seppia) lze pár týdnů v sezóně také obarvovat těstoviny.
Mušle (conchiglia) - tento velmi rozmanitý druh má mnoho různých forem. V Itálii jsou hodně oblíbené slávky (cozze), grilované nebo dušené na víně s bylinkami a zeleninou, ty čerstvé jsou po uvaření vždy otevřené. Svatojakubské mušle (capesante) neboli hřebenatky mají typický tvar skořápky, jsou vynikají samotné i ve směsích. Malé mušle, přidávané do směsí a těstovin se nazývají srdcovky (vongole).
Jako příloha se k rybám a mořským plodům často podává zeleninový salát, v restauracích také hranolky a nebo tradiční polenta. Polenta je opečená kukuřičná kaše nakrájená na plátky, může být bílá nebo krémově žlutá - vypadá trochu jako náš plátek knedlíku, chuť je však naprosto odlišná a někomu bude připadat spíš nevýrazná. Dříve to býval typický pokrm chudých rybářů a rolníků, dnes se podává i v luxusních restauracích.
